O Klubu

Jak to vlastně začalo...

 V roce 1986 jsem se přestěhoval s rodinou do Litoměřic, kde jsem měl i práci. Jednou, když jsem šel z města, všiml jsem si v tehdejším Okresním domě pionýrů a mládeže (nyní se toto zařízení nazývá Dům dětí a mládeže), naproti gymnáziu, že v suterénních prostorech je dílna a na stolech jsem zahlédl povědomé věci- modely letadel. Nedalo mi to a navštívil jsem je. Tak jsem se seznámil s panem Duškem, který zde letecký modelářský kroužek vedl. Slovo dalo slovo a řeč přešla i na plastikové kity.V té době zde kroužek kitařů nebyl a po několika týdnech a návštěvě u paní ředitelky bylo možno začít i s tou.ODPM nám jako zřizovatel pomohl v začátcích s nákupem nezbytného vybavení a materiálů, ale upřímně, tehdy toho moc nebylo.Nedostatky ale vyrovnávalo nadšení.

 Dílna se na základě oznámení o počátku kroužku plnila dětmi, které o tento obor měly zájem, až jsme s překvapením zjistili, že kapacita dílny nestačí a úterní kroužek se rozrostl i na čtvrteční schůzku.

 Samozřejmě s dětmi přišli i rodiče a známí, a s překvapením jsme zjišťovali, že i mezi nimi jsou modeláři a nadšenci pro tento obor a historii. Tak jsme se vlastně seznámili s Františkem Doskočilem, Honzou Ptáčkem, Petrem Vorobokem,Mírou Brousilem a dalšími.

 Ale co by byla kitařina bez soutěží, na ty jsme se připravovali nejvíce. Jezdili jsme s dětmi na soutěže do Děčína, České Lípy a Ústí nad Labem, kde tyto kroužky už fungovaly řadu let a i tím jsme sbírali zkušenosti. Časem to vedlo k tomu, že soutěže se pořádaly i v Litoměřicích a měly úspěch. Nejen výsledky, ale i třeba tím že nás navštěvovali takoví lidé jako pan František Chábera a pan Ladislav Valníček, váleční piloti a letci. Byla to potom radost vidět, jak si kluci váží diplomů a cen, které jim tito hrdinové předávali a oni si s nimi mohli popovídat.

 Mezi dětmi, které kroužek navštěvovaly, se časem vydělila skupinka talentů, která mohla směle soutěžit i na vyšší úrovni a to se i stalo. Kluci vyhrávali soutěže ABC, okresní,krajské i celostátní přebory. I díky jim a jejich úsilí byl tento obor modelařiny v Litoměřicích úspěšný a měl patřičný zvuk. Je potřeba vzpomenout že to byli Martinové Benák a Jirkal, Tomáš Růžička, Roman Stibinger, Honza Doskočil mladší, Pepa Faltýn a další. I když se i potom našlo několik nástupců, měnila se doba. Lákavější se staly počítače, předchozí generace odešla a i mne odvedly povinnosti na jiná místa a bydliště.Z vyprávění jsem věděl že kroužek ještě pokračuje pod DDM ale pomalu to ztichlo a zašlo na úbytě.

 Po 23 letech, vyloženou náhodou jsem potkal Tomáše Růžičku a Martina Jirkala a snad začala nová éra. Založili jsme nový klub, se staronovými členy a já mu přeji dlouhý život a úspěchy.

Aleš Kryšpín